Jak se ze mě stala slepice
Když jsem před časem nastupovala do marketingového oddělení Albi, ani ve snu by mě nenapadlo, že se jednou ocitnu v nahrávacím studiu a budu dabovat postavy v knize Kouzelného čtení.
- Mluvící knížky
Ale potřeba vytvořit pro interní noviny reportáž tomu chtěla, že jsem si o zkušenost s dabingem sama řekla. Moje úžasná kolegyně a product specialistka Kouzelného čtení Janča pak věci uvedla do běhu. Nejprve mi poslala vybrané pasáže z tehdy připravované knihy Máme doma mazlíčka, abych vše mohla dopředu natrénovat a nebyla při nahrávání „naostro“ tolik nervózní. Nicméně dopadlo to nevalně: k vytištěným papírům jsem se dostala jen jednou, zběžně je přelétla a zjistila, že budu mluvit třeba kozu nebo slepici. Na nějaké detailní zkoušení vůbec nedošlo.
Tři, dva, jedna…akce!
Po příchodu do malého, ale útulného pražského studia jsem se usadila v odhlučněné kukani k mikrofonu, na hlavu dostala sluchátka a pozorně poslouchala pokyny zvukaře z vedlejší místnosti. Byla jsem nervózní, protože jsem repliky vůbec poprvé četla kompletně nahlas. Ve sluchátkách jsem zároveň slyšela svůj hlas, což pro mě bylo dost matoucí a nepříjemné. Kdo někdy podobnou situaci zažil, potvrdí, že si na vlastní hlas musí nejprve zvyknout. Sám se totiž v hlavě slyší jinak. Poprosila jsem tedy zvukaře, ať mě ze sluchátek úplně stáhne. Pak už jsem v naprostém tichu postupně odříkávala repliku za replikou. Při změně postavy jsem vždy od Janči dostala vysvětlení, co zrovna tato v ději dělá – jak by proto měla znít. Naštvaně, plačtivě, povýšeně…hodně mi to pomohlo, takže jsem hned zkoušela emoce postav ztvárnit tónem svého hlasu. Někdy se to povedlo více, někdy méně. Když jsem se přeřekla, přečetla jsem pouze celou větu znovu – nic dramatického. Vše bylo cca za 15 minut nahrané.
Míša - příležitostná dabérka domácích zvířat
Až budete tužkou klikat třeba na slepici, vzpomeňte si na mě ;)
Vyzkoušeno při nahrávání knihy Máme doma mazlíčka
Moje dojmy? Bavilo mě to, vážně! I přes počáteční obavy, že budu nahrávání pořád kazit. Janča i pan zvukař mě chválili a dodávali svým optimismem odvahu. Třešničkou na dortu pak bylo, když se Janča rozhodla některé repliky v knize zanechat. Až budete tužkou klikat třeba na slepici, vzpomeňte si na mě. U nás doma už má kniha čestné místo na polici! A já novou položku do svého životopisu: příležitostná dabérka domácích zvířat. Děkuji za tento zážitek!
Text: Michaela Kubínová Foto: ALBI