„Medicína má obrovský smysl, a i když je těžká, dá se dětem přiblížit,“ říká Anna Poštulková

Vzpomínáte si, kdy jste poprvé viděla seriál Byl jednou jeden život?

Přesnou dobu si sice nepamatuji, ale vždy, když na seriál pomyslím, mám před očima malou Aničku na gauči v obýváku, jak hypnotizovaně sleduje pobíhající krvinky na obrazovce televize. O lidském těle jsem neměla ani páru, ale naprosto mi stačilo, že seriál obsahoval dobráky, záporáky, akci, barvy, zvuky a jakousi… vřelost. Dítě ji nepojmenuje, ale umí ji vycítit. Dívala jsem se často, zřejmě i proto, že mi ho moje maminka — lékařka — opakovaně pouštěla.

Jaké to bylo podílet se na tvorbě knihy s tak silnou značkou, kterou si pamatují celé generace?

Byla to výzva ve všech směrech. Jeden by řekl, že jsem neměla žádné starosti, když komunikaci s firmou převzala česká pobočka Albi — a popravdě, zvládali to bravurně — ale ve skutečnosti jsem se zapotila i já. Bylo mi jasné, že cokoli napíši nebo zpracuji (včetně návrhu rozložení obrázků), bude muset být kvalitní a přijatelné i z pohledu francouzské firmy Procidis. Věřila jsem totiž, že čím víc si dávám záležet, tím víc ulehčuji českému Albi práci. Většinou to platilo, ale byly i momenty, kdy jsem práci přidělávala, například když jsem trvala na nějakém textu či přesném obrázku ze seriálu. Někdy by totiž změna jediného detailu znamenala chaos ve všem ostatním.

Jak jste zvládala kombinaci studia medicíny a psaní takto obsažné knihy?

Psala jsem v mezičase mezi zkouškami nebo když jsem chtěla prokrastinovat. O prázdninách už mě škola netížila, pracovala jsem každou volnou chvíli — i na dovolených. Měla jsem prostě vizi cíle — „má “ kniha, sedí si v regálu knihkupectví a kupují ji nejen mí blízcí. Urputnost mi není cizí, a studium medicíny ji ještě umocnilo, protože příprava na jedinou zkoušku téhle školy bývá zdlouhavá, stresující, až limitní… ale pocit po jejím zvládnutí je nepopsatelně krásný a odměňující. To stejné můžu říct i o zpracovávání knihy. Stálo to prostě za to.

Které téma Vás při psaní nejvíce bavilo?

Fascinovaly mě kapitoly Mozek a Život jde dál. Mozek kvůli své kráse a komplexnosti. Jde o jediný orgán, který dokáže uvažovat sám o sobě! A víme toho o něm pořád tak málo… to mi dávalo prostor pohrávat si s filozofií. Rychlomyši pobíhající v neuronech byly také zábavné. Nejvíce ze všeho mě ale přeci jen dostala poslední kapitola Život jde dál, protože jsem musela citlivě zpracovat smrt člověka i nový život, budoucnost lidstva… to vše tak, aby tomu dítě porozumělo, aby se nebálo a abych obsáhla i to, čemu a v co věřím já. Bylo to těžké, ale na výsledek jsem doopravdy pyšná.

Kniha Byl jednou jeden život obsahuje více než 2500 zvuků a v české verzi ji namluvili známí herci jako Tomáš Juřička, Aleš Procházka, Petr Rychlý, Pavel Soukup, Ilona Svobodová nebo Lucie Pernetová. Věděla jste už v průběhu psaní, kdo bude knihu namlouvat?

Během psaní jsem o dabingu nic netušila. Všechny zvukové stopy, ať už podkresové, hudební či hlasy hlavních postav, se řešily, až když byla moje práce hotová. A tak jsem při psaní pracovala pouze s originálním seriálem — na jehož podkladě pak české Albi dabéry vybralo. Vybíralo pečlivě a ve výsledku jsou nové hlasy těm původním velmi podobné.

Na knize jste spolupracovali i s odbornou garantkou – Vaší maminkou, MUDr. Kateřinou Poštulkovou. Jak probíhala Vaše spolupráce?

S maminkou mám skvělý vztah a na kreativní i odborné úrovni si velmi rozumíme. Nazvala bych ji svým celoživotním mentorem, ať už ve věcech tvoření, psaní, vkusu, tak ve věcech medicíny. Přemýšlíme stejně a shodneme se. Většinou jsem zpracovala celou jednu kapitolu a pak ji předala mámě k přečtení a úpravám. Musela začít nostalgicky – shlédnutím příslušné kapitoly seriálu. Nicméně musím přiznat, že jsem mamce okořenila společné letní dovolené, kdy se deadliny blížily a mé šílenství z knihy narůstalo. Tímto, mami, promiň a zároveň děkuji za trpělivost, oporu a důvěru. Zasloužíš metál. 

Co bylo při psaní největší výzvou – zjednodušit odborné informace anebo udržet pozornost malého čtenáře?

Oboje. Ale kdybych měla vystihnout to nejtěžší, asi by to byl právě převod seriálu do přijatelné podoby na více úrovních. Ono totiž vzít „naturální“ seriál z osmdesátých let a převést ho do korektní verze r. 2025 není jednoduchý úkol. Mimo to se v něm našly i mezery v medicínském kontextu. Mnohé z nich byly drobné až nevýznamné, ale když mi došlo, že na knize budu podepsaná já, medička, a má máma, lékařka, musela jsem „mít všechno perfektní“. Zároveň jsem měla na paměti prioritu — čtivost a zábavnost pro děti.

Čemu byste se ráda věnovala po studiu?

Táhne mě to k praktickému lékařství, možná interna anebo pediatrie. Můj bratr Ondřej, komunitní manažer české pobočky Albi, má ovšem jasnou vizi — já jako dětská lékařka ve vlastní ordinaci s knihou Byl jednou jeden život v polici, jak vysvětluji rodičům i dětem fungování těla a co se s nimi děje. Představa je to krásná, ale kam mě život zavane, teprve uvidíme.

Pokud byste mohla do knihy přidat ještě jednu kapitolu, jaká by to byla?

Za mě by bylo dobré přidat například kapitolu o očkování. Nehledě na kontroverzi, povinné očkování je povinné z dobrých důvodů a citlivě zpracovaná kapitola by pomohla dětem odbourat strach. Kdybych sama mohla vymyslet zcela novou epizodu seriálu Byl jednou jeden život, měla by název U lékaře a byla by o tom, kdo dětský lékař je, co, proč a jak vyšetřuje. Věřím tomu, že dítě by to pochopilo a třeba se na lékaře i těšilo!